Reportáž od Hobita  :

Parcon 95

                Ve středu, 30.8.1995 v 15:50 jsem vystoupil z vlaku.  Tím pro mě začala akce Parcon 95.  Řídiv se podle Ohnivákova krizového scénáře, zamířil jsem do klubové hospody, kde bylo naše první místo srazu.  Naštěstí tam zebráci ještě nebyli, čímž mi zavdali příčinu k objednání jednoho pěnového desetitykadlového ufona.  Netrvalo to dlouho a ve dveřích se objevily tři postavičky, které hbitým - bojem s ufony ještě nepoznamenaným - krokem zamířily k mému stolu.  Počáteční radost ze shledání byla vystřídána několikerým obviněním, které v průběhu příštích dnů nabývalo na četnosti.  Po návštěvě firmy „Víno“ jsme se vydali na cestu k Ohnivákovu bydlišti v Jaroměři, kde nás čekal příjemný večer v hospodě při biliáru.  Druhý den poté Kéra (!) zjistil svoji nevábnou finanční situaci, která vzhledem k našemu časovému rozvrhu taková zůstala až do konce conu.

                Po bezproblémovém ubytování nás čekal nákup tekutých i pevných zásob.  Se zásobami jsme navštívili bar firmy „Dvořák“, naivně se domnívaje, že zde chutně povečeříme v příjemném prostředí s rychlou a všímavou obsluhou. Omyl. Obsluha byla velice pomalá a zvláště při závěrečném placení mimořádně flegmatická ke čtyřem ubožákům, kteří i kdyby se snad snažili mávat peněženkami jako bílou vlajkou na znamení kapitulace, vůbec by to nepomohlo.  Konečně se nám podařilo zaplatit a po složení zásob na koleji se odebrat do hlavního stanu akce - na fakultu, kde se mi podařilo utratit přes polovinu financí za knihy.  Devátá hodina večerní nás zastihla na cestě do velmi příjemné hospody „U hnáty“.  Ačkoliv byl teprve čtvrtek, zpozoroval jsem již u jednoho stolu hráče karetních sci-fi a fantasy her.  V jedenáct hodin - po opuštění hospody - zasedala na pokoji zebrácká rada, při které byla na druhý den vyhlášena slavnostní expanze.

                Pátek.  Velký den první etapy expanze.  Letáčky. Vyhlášení zebrácké párty na nástěnce. Otevření baru na fakultě. Jak jenom prostými slovy popsat ty pocity ? Ten den až do večera zřejmě všichni prožívali jako v mlhách (nikoli však alkoholických výparů - alespoň pokud mám mluvit za Zebru).  Docela kvalitní byla přednáška P. Jaška o výtvarném umění ve sci-fi a fantasy.  Totéž mohu říci o velmi zábavném programu Jana Kantůrka, který (jestli to náhodou ještě někdo nevíte) přeložil knížky T. Pratchetta, jenž měl přijet v pátek, ale nedorazil v proklamovanou hodinu a tak se vtipné povídání pana Kantůrka o Zeměploše drobet protáhlo.

                Na večer byla ohlášena párty na našem pokoji, jelikož se ale nikdo do určené hodiny nedostavil, přesunuli jsme se dolů do kolejního baru, kde téměř všichni skolili svého ufona a maje jisté obavy o osud náhodných čekajících u dveří zebráckého pokoje, opět jsme vyjeli výtahem do našeho patra.  Zase nikdo.  Hurá, můžeme jít spát.  Asi pět minut po tomto konstatování se ozvalo klepání na dveře.  Po otevření se objevili první návštěvníci zebrapárty, takže asi v jedenáct hodin mohla vesele začít.  Kluci ze Znojma byli celkem zábavní, ale šokem byl pro nás další návštěvník naší párty, podpíraný z několika stran svými kolegy ze sci-fi klubu Makropulos, který třímal ve své nejisté ruce lahev s velmi zákeřným ufonem.  Všichni zebráci na sebe pohlédli s nadějí.  Konečně můžeme zkoumat vliv ufonů také na někom jiném než na sobě.  Příští hodiny nám měly dát za pravdu.  Skrblík, jak objekt nazývali, nás nezklamal.  Ověřili jsme si téměř veškeré známé a některé námi dosud neobjevené příznaky (například zvýšená galantnost k dámám, když se pojednou objevila Carola B. a Skrbla ji šel vyprovodit).  Všichni na cimře zajásali (včetně výzkumem již poněkud unavenými zebráky), ale ne nadlouho.  Neuplynulo ani dvacet minut prožitých v klidu a Skrblík opět rozrazil dveře našeho pokoje.  To už se ale párty chýlila k závěru (bylo načase - přesně jdoucí hodinky již odměřovaly 2 hodiny a 45 minut sobotního dne).

                V sobotu pokračoval scénář expanze podle plánu.  Ten den jsme shlédli přednášku T.Pratchetta, překládanou velmi šaramantním chlapíkem.  Po prohlídce města, při níž Ohnivák doplnil své zásoby financí se nám podařilo stihnout ještě Ivana Adamoviče, který se nám velmi líbil a také jakýsi pokus na téma počítačová budoucnost, který se nám velmi nelíbil.  Za zmínku stojí setkání se dvěma příznivkyněmi seriálu Star Trek, které byly zklamané tím, že téměř žádnou akci nenašly včas a na místě uvedeném v programu.  Srdečně nás to rozesmálo.  Toto veselí však nebylo jediné, které nás ten den potkalo.  Večer se opět konala párty.  Přišlo dokonce víc hostů, než v pátek.  Mezi nimi se objevilo duo bratrů Kolibříků, které se nám postaralo jak o výzkum, tak o zábavu.  Nebudu se tu rozepisovat o jejich anabázi a rovnou přistoupím k závěru.

                Akce Parcon 95 se velmi vydařila.  Nice to meet you na příštím.

Hobit