Reportáž sepsali společně Doktor a Ohnivák.

Parcon ‘96

Akce začala nevyjímečně katastroficky, zvlášť, vezmeme-li v potaz, že do Ústí včas vyrazil jediný plnoprávný Zebrák a ostatní ještě vesele (no ...) zařezávali v práci. Naneštěstí se nevydařil ani jediný z Ohnivákových krizových scénářů; a to z toho prostého důvodu, že krize byla natolik hluboká, že nedošlo ani k jedinému návrhu takovéhoto bezpečnostního opatření. Jen tak se mohlo stát, že jsme se dokonce bez problémů potkali už druhý den s Hobitem, čímž se akceschopnost prudce zvýšila (ufoni si holt museli dát už většího bacha než proti osamocenému bojovníkovi ...). Mezitím se spíše hříčkou osudu setkal Ohnivák s Kérou a za nepřetržitého hlasitého hudrování na téma „modrý mor“ (pro neznalé - ČD) se jali, sedíce na podlaze chodbičky vlaku, popíjet mírně zteplalé víno záhadného původu, údajně však francouzské národnosti. Zvlášť Kéra si měl důvod připíjet - už jen to potěšení, že (možná) stihne vlastní přednášku a (možná) tak unikne velice vynalézavému brutálnímu trestu (čímž ovšem zkazil radost zbytku Zebry - takhle dokonale promyšlený způsob potrestání někoho za to, že vůbec žije, se od dob Mengeleho hned tak nenajde, a takhle přišel vniveč).  Pravdou je, že i tak byl ze své role hlavního přednášejícího poněkud skleslý, a tak se jej Ohnivák svými neutuchajícími posměšky snažil povzbudit a předpovídáním všech možných katastrofických vývojů přednášky se snažil situaci obrátit v žert; leč marně.  A to kdyby navíc tušil, jak rozsáhlou agitační akci už dávno rozjeli členové přítomní v Ústí ... (Zajímavý je případ samotného velkého effa - původně měl v programu uvedenu přednášku „Alkoholismus a sci-fi“, tu promptně zaměnil za jinou a navíc svým vystupováním podpořil jakousi termínem kolidující původně jistě nezajímavou akci, a odlákal tak mnoho duší, jež mohly být spaseny poznáním pravdy o svém vztahu k alkoholu - že by ufonský tajný agent ?!!?!...) Ufonskými agenty se ostatně Parcon jen hemžil a nemůžeme nepřiznat, že vedle drobných vítězství ufoni zaznamenali i větší úspěchy poté, co pronikli až i do našich řad !  A jak nenápadně to začlo - obyčejnou večeří - ta se samozřejmě nedá pozřít nasucho, druhý na spláchnutí, třetí na chuť ..., - budem muset platit, za chvíli začínáme přednášet nouzovou verzi protože Kéra se stále (do tohoto baru) nedostavil ... ? ..., ale co to, co to tady přistává, vy jste něco objednávali ??...  Hobit souhlasně kývá.  Nicnetušící dvojice K + O vystupuje z vlaku a začíná úspěšně bloudit městem. Konečně se daří odtrhnout Hobita od zdroje. (Jen díky vydatné Skrblově podpoře) a s Doktorem vyráží nakoupit tašku piv určených k osvětovým účelům. Je nejvyšší čas ! - vždyť Kéra se již potí v učebně vydatně stresován faktem, že :

1.) osobně se přesvědčil o tom, že přednáška je v rozvrhu akcí.

2.) konat se má za několik desítek minut a on nemá připraveny nejen pomůcky, ale ani koncept.

3.) celý zbytek Zebry je nezvěstný.

Nebo že by nebyl ? - vždyť tento zbytek se od různých nezúčastněných osob neustále dozvídá, že je úpěnlivě hledán (a vyráží proto na pátrací akci).  Když bohy konečně přestalo bavit sledování neuspořádaného pobíhání a míjení se, bylo osudu konečně dovoleno využít statistické pravděpodobnosti a umožnit střetnutí Doktora s Ohnivákem. Ti pak společnými silami ze Skrblíkova opatrování vyzvedli pivo a Hobita a šli pár minut po termínu potěšit (či snad „potěšit“ ?) zatím „lehce“ nervóznějícího Kéru - přednáška tedy může začít ! Hned úvodem však nastává rozčarování - Kéra namísto plánovaného bombastického exu svého piva jen nesměle usrkává - Zebráci si vyměňují rozpačité pohledy - je to jen roztržité zaváhání, nebo příznak vážné krize ?  No, a ta účast - koho jsme si nepřitáhli v řetězech, ten snad sledoval výše zmíněného proradného effa - svědky celé velkolepé akce se tak stali snad akorát šumperáci, znojemští, později identifikovaní jihlaváci a několik UFO (a to dokence někteří nervově labilnější vzdali před koncem !). Zkrátka, učebna byla přeplněna davy mladých nadšených ufonobijců, kteří ve svém zápalu neustávali bombardovat Kéru více i méně nesmyslnými dotazy (viz. příloha), ba neváhali vznést i ty nejintimnější. (Pozn. : Kéra zásadně odpovídal 47)  Vzhledem k podivnému baru a omezeným zebráckým propagačním zásobám bylo později rozhodnuto nahradit teorii praxí a přesunout se i s posluchači do nedaleké diskotéky. (Z čehož vyplývají další oblíbené zábavy - stěhování spícího opilce i s jeho improvizovaným ležením za účelem získání stolu, ztráta náhle vyschlého Hobita, atd. ...)  Tato akce velmi jednoduše a rychle ukázala, kteří jedinci disponují zkušenostmi z praktického nočního života  a kteří nikoliv. Tím jsme se plynule dostali do soboty, dalšího velkého dne v dějinách Zebry (a kdo ví, zda ne toho posledního) - ovšem pro úspěch je potřeba obětovat spoustu tvrdé dřiny (nebo najít někoho, kdo to oddře za vás) - my jsme zvolili druhou alternativu, a tak (zatím) člen - korespondent ráno strávil mixováním nápoje, jež byl později úspěšně prezentován, jako Last chlast  . Již od samého počátku jsme si byli jisti tím, že náš produkt nemá konkurenci, přestože panovaly jisté obavy, zda bude mít stejný názor i porota (přežije-li);  ta však naštěstí nezdiskreditovala svou pověst a potvrdila svou profesionalitu jediným možným výrokem : první cenu soutěže "O pangalaktický megacloumák ‘96" získává Last chlast   od sfk Zebra !!!!!!! Takže Kéra dostal další šanci veřejně prezentovat svůj opotřebovaný profil, tentokrát před nabitým sálem jakéhosi umně schovaného ústeckého kulturáku.  (Čemuž předcházela celkem dobrodružná akce s krycím názvem dejme tomu „Pátráme s majorem Zemanem“ či „Komisař Catani radí, pátrá, informuje“.) V této souvislosti by bylo na místě připomenout neobvyklý zážitek Kéry a Ohniváka, ale nerejpejme do jejich sporu ohledně osoby, která dostala přezdívku „To“ a připomeňme raději slavný závěr celého ceremoniálu, který (ceremoniál, ne závěr) zklamal očekávání zebráků ohledně poctivě zaslouženého uznání. Náhle vzniklé rozpaky a komplexy se Zebra rozhodla vyřešit na místě - následovala proto jakási spanilá jízda s lahví nápoje  Last chlast, spojená s jeho veřejnou prezentací - a je nutno konstatovat, že se ve fandomu vyskytují i majitelé azbestových vnitřností - nastojte, našli se totiž i jedinci, kterým chutnal nápoj o složení:   ***  TAJNÉ  ***
I těchto pár vyjímek se však bez  vyjímky muselo na pár vteřin zesměšnit tím, že nedokázali provést konzumaci s kamennou tváří, čímž poskytli Zebře alespoň nějaké zadostiučinění. Tímto konstatováním bychom mohli zakončit náš pohled na Parcon ‘96, to by se ovšem nesměla stát spousta dalších věcí, třeba jako to, že Vegoš /výše téměř nezmíněný „korespondent“/, přestože poznal život klubu zevnitř i v dobách Parconu necouvl a potvrdil svou kandidaturu na člena, čehož jsme samozřejmě ihned zneužili a přijali ho, nebo, že jako obyčejně, „někdo“ odvolal poradu klubů a přesunul ji do Březové na/ námi nepoznamenaný/ podzimní termín, atd....