“Kterak od Honzy štěstí odešlo”

© Hobit

Lidem, kteří po přečtení zcela jistě nebudou schopni žádné akce.

Hobit.

Upozornění : Tato povídka není určena osobám vlastnícím silnější oběhovou, taktéž nervovou soustavu, neboť autor se obává negativních reakcí v podobě hanlivých až vulgárních dopisů (v tom lepším případě)
a přímých útoků na autorovu osobu ústících ve fyzické napadení až mučení (v tom nejhorším případě).

KTERAK OD HONZY ŠTĚSTÍ ODEŠLO

Výňatek z intergalaktických novin :

"Téměř po dvě minulé konstanty jsme vás informovali o aféře překupníků netvrdší drogy, která kdy byla ve známém vesmíru objevena a je hrozbou všem inteligentním bytostem. Nyní vás seznámíme s postupem Likvidačních jednotek, které se snaží toto zlo vymítit, nebo alespoň maximálně omezit".

Honzík Matoušů byl snad už od narození pěkný lenoch. Po celý dlouhý rok na žádnou práci v chalupě nešáhl, za pecí se válel, spal a když nespal, tak jedl, inu žádnou radost z něj doma neměli. Dvacetkrát už viděl Honza zjara stromy kvést a "v takovém věku je ostuda jen být rodičům na obtíž", jak řekl jednoho dne tatík, který také navrhl : "Co kdyby ses chlapče takhle do světa za štěstím pustil a nevěstu si zkusil namluvit, ta by tě snad trochu napravila." Synek zhruba týden protestoval, ale protože se už pomalu začínal doma nudit nakonec svolil a mamka mu zabalila do uzlíku něco na zub. Na ten vejlet se ještě trochu prospal a ráno ho už sluníčko vidělo na cestě mezi poli, jak míří ke vzdálenému lesu.

Pod vysokými, štíhlými jehličnany byl příjemný chládek a Jenda si v poledne řekl, že zde poobědvá. Našel si příhodnou mýtinku, sedl si na svůj kabát a vytáhl z uzlíku pár buchet a jal se je pojídati. Z klidu ho vyrušil otázkou starý dědeček, který se tam zničeho nic objevil. "Dobrý den Honzíku, nebylo by tam sousto pro vetchého, vyhládlého a zesláblého starce ?"

Honza kouká s otevřenou hubou, chvíli mu trvá, než se vzpamatuje, ale nakonec dědovi nabídl pár buchet, udělal místo vedle sebe na kabátu a odhodlal se k otázce : "Jak jste se sem dostal a odkud znáte mé jméno ?" "Jsem kouzelný dědeček a mohu ti splnit tři přání". Jéna - ještě v šoku, nedovedl tak hbitě odpovědět, aby nezabránil dědovi v ukázce svého umění.

Na mýtince přistála neznámá věc, nepodobná ničemu, na co kdy člověk hleděl. O chvíli později měl náš cestovatel vidět ještě nepochopitelnější věci. Z té obludy vylezlo na svět boží několik tvorů, udělali okolo děduli půlkruh, míříce na něho modře zářícími hůlkami. Jeden z nich se otočil k Honzovi a ...

Z hlášení Likvidačních jednotek :

Velitel pašeráků nalezen na jedné zapadlé sluneční soustavě v blízkosti Malého Okruhu. Byl chycen a držíme ho na energožidli. V naší síti uvízlo i značné množství drogy.

Jenda se probudil u potůčku, bublajícího na velké louce. Velmi se divil, neboť poslední co si pamatoval byl obraz mýtiny. Pak si ještě vybavil kouzelného dědečka. Třeba to bylo způsobeno jeho kouzlením. Vysvětlení přišlo samo. "Teda stařečku, vy jste opravdu kouzelník", povídá, když se u něj znovu objevil děda, "jak to jen děláte ?" "Chlapče, to všechno bys mohl umět, jen mi prozraď kde vyrábíte tak výborné buchty". "Přece u nás doma v Kozí Lhotě", vece na to Jan. "Jestli chcete, dovedu vás tam." "Nemusíš, jen mi prozraď souř..., anebo radši jo."

Výňatek z intergalaktických novin :

“... a tak zatímco náčelník bandy překupníků drogy si dál kupčí s moderní smrtí, policie odchytává nevinné obyvatele planety druhého stupně a ty podrobuje tvrdým výslechům. O dalším postupu ruky zákona vás budeme informovat.”